6.0. Pobodání hmyzem

Blanokřídlí Hymenoptera jsou bezesporu nejvýznamnějšími aktivně jedovatými druhy hmyzu. V ČR se jsou to především: sršeň obecná Vespa crabro, vosa obecná Paravespula vulgaris, vosa útočná Paravespula germanica a včela medonosná Apis melifera. K bodnutí čmeláky Bombus sp. dochází pouze ojediněle.      
Jedový aparát blanokřídlých je tvořen jedovými žlázami, jedovým vakem a žihadlem. Umístěn je v zadní části zadečku. U včel a vos je žihadlo opatřeno zpětnými háčky; u včel jsou tyto háčky tak významné, že zabraňují vytažení z těla oběti a dochází k autotomii jedového aparátu.  
Jedy včel, vos a sršní jsou velmi heterogenní směsi. Obsahují biogenní aminy jako histamin, dopamin, adrenalin, noradrenalin, serotonin a acetylcholin. Dále jsou zde peptidy s kininovou aktivitou a chemotaktické peptidy. Asi 50% sušiny včelího jedu tvoří peptid melittin  s detergentními účinky destruující buněčné membrány. Tento peptid je významně zodpovědný za bolestivost intoxikace. Dále jed obsahuje enzymy, jako fosfolipázy, hyaluronidázy, fosfatázy, proteázy a další.  
Prvním příznakem bodnutí je palčivá bolest a rychlý vznik lokálního otoku se zarudnutím v místě bodnutí. Normální průběh intoxikace je omezen pouze na tyto příznaky. Závažné komplikace po bodnutí blanokřídlým hmyzem jsou způsobeny jednou ze tří příčin:
 

• mnohonásobné pobodání vede k systémové intoxikaci přímo účinkem velkého množství aplikovaného jedu, za život ohrožující se považuje více než 50 včelích nebo vosích bodnutí u dětí a více než 100 bodnutí u dospělých,
• bodnutí do úst, dýchacích cest nebo krku s následným otokem omezujícím průchodnost dýchacích cest,
• těžká alergická reakce a anafylaktický šok. 

Intoxikace jedem blanokřídlých vyvolává vzhledem ke složení jedu systémovou reakci podobnou těžké alergické reakci. 
Otok v místě bodnutí s průměrem více než 10 cm stejně tak jako generalizované svědění, vyrážka a nevolnost je třeba považovat za abnormální reakci, která může progredovat přes úzkost, nauseu, zvracení, průjmy, abdominální bolest, hrudní oprese, závrať, zmatenost, angioneurotický edém až k anafylaktickému šoku s respiračním a oběhovým selháním.  
Léčba reakce na bodnutí blanokřídlými je u všech druhů shodná. U včel zůstává v místě bodnutí celý jedový aparát. Ten je třeba opatrně vyjmout, aniž by došlo ke kompresi jedového vaku a aplikaci zbylého toxinu. Lokální chlazení zmírňuje bolest a může omezit rozvoj otoku. Při bodnutí do krku, úst, nebo dýchacích cest hrozí rozvoj život ohrožujícího edému, pacient musí být observován s okamžitou možností zajištění průchodnosti dýchacích cest.
Za této situace je vhodné podání adrenalinu v aerosolu nebo i.v., beta2-mimetické katecholaminy (salbutamol, terbutalin) v aerosolu a kortikosteroidy, přednostně i.v. Mnohdy doporučované podání aminofylinu je sporné pro zvýšení spotřeby kyslíku. Systémové projevy intoxikace lze zmírnit antihistaminovou terapií. V závažnějších případech se postupuje shodně s léčbou těžké anafylaktické reakce.