2.0. Uštknutí zmijí obecnou Vipera berus

Při uštknutí jediným jedovatým hadem ve středoevropské přírodě, zmijí obecnou, platí s jistými drobnými výhradami výše zmíněné postupy. I když jed zmije obecné je obsahem svých složek klinicky poměrně nebezpečný, naštěstí maximální množství aplikované při uštknutí tvoří pouze asi dvě třetiny letální dávky pro dospělého člověka. I když vzácně byly dříve popsány fatální průběhy této intoxikace, převážná většina uštknutí u dospělých proběhne však pod obrazem lokální bolestivosti s otokem, zduřením příslušných lymfatických uzlin a nevolnosti. Nicméně po plném zásahu jedem, zvláště u oslabeného dospělého nebo u dětí, může mít i uštknutí zmijí obecnou dramatický průběh.
Ihned po uštknutí se obvykle objevuje bolest v místě poranění, během několika minut následuje místní otok, později doprovázený zduřením regionálních lymfatických uzlin. Edém dosahuje maxima obvykle do 48 hodin po uštknutí, vzácně se může rozšířit z postižené končetiny až na trup. Bývá doprovázen bolestivostí a pocitem lokálního napětí. Otok může být hemoragický a je provázen charakteristickými změnami barvy postiženého místa. Ústup lze očekávat nejdříve 3-4 dny po uštknutí, často i déle. Enzymy s lokálním účinkem jedu zmije obecné naštěstí nevyvolávají lokální nekrózy.
Systémová intoxikace se manifestuje většinou nejprve příznaky se zažívacího traktu. Vzniká nevolnost, zvracení, bolest břich a průjmy. Obtíže mohou být doprovázeny pocením, zimnicí, zvýšenou teplotou. Tyto příznaky ukazují na střední až závažnější míru intoxikace a mohou přetrvávat i 48 hodin po uštknutí.
Nejnebezpečnějším projevem těžké intoxikace je vazomotorický kolaps s poklesem systémového tlaku doprovázený alterací vědomí, studeným potem a cyanózou. V nejzávažnějších případech může dojít až k rozvoji šoku a bezvědomí. Na popisovaných selhání ledvin se podílí více vlivů, vyloučit nelze podíl pozdní a nedostatečné objemové terapie při poklesech tlaku.
Při těžších postiženích se může objevit generalizovaný edém s maximem v oblasti rtů, jazyka a tváře nebo dechové obtíže. Důvodem bývá anafylaktoidní reakce.  
Kompletní uzdravení po intoxikaci bývá za 1–3 týdny, po dobu několika měsíců mohou přetrvávat bolestivost a intermitentní otoky.     
Většina přednemocničních opatření je stejná jako při uštknutí jinými jedovatými hady.    Nemocného je vhodné umístit ve zdravotnickém zařízení, byť pouze k observaci do druhého dne. Intoxikace zprvu hodnocená jako velmi lehká, může být v průběhu času provázena závažnými projevy. Při uštknutí dítěte je jeho hospitalizace, byť pouze observační, nutností.
Základem symptomatické terapie je stabilizace tlaku při jeho snížení, nejlépe objemovou terapií infúzními roztoky, což je současně důležitý příspěvek k prevenci možného postižení ledvin.
Terapie antisérem je indikována pouze v případě systémových projevů intoxikace, nejčastěji např. poklesy tlaku, závažnější postižení zažívacího traktu, nebo vzácně poruchy vědomí.
Antiséra jsou v ČR v současnosti dostupná ve dvou druzích. Běžně dovážené a distribuované koňské antisŕum Antitoxinum Vipericum, Biomed, Polsko a ovčí antisérum ViperaTab, Protherics, Velká Británie. Nevýhodou koňského antiséra je možnost vzniku alergické reakce, nicméně dostupnost nealergizujícího ovčího antiséra není vždy, z důvodů obtíží výroby a dovozu, jistá. Je-li antisérum ViperaTab momentálně k dispozici, je deponováno v Toxikologickém informačním středisku Kliniky nemocí z povolání 1. LF UK Praha (tel.: 224 919 293, 224 915 402) a na Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc (tel.: 588 442 653, 588 442 661). Jeho vydání podléhá konzultaci a schválení Toxinologického centra (viz výše). Krom toho je možno získat sérum z některého z evropských toxinologických center (www.toxinfo.org/antivenoms).